Entropie, informace a inteligentní plán.

Kybernetika.

Aniž bychom si toho nějak výrazněji povšimli, dospělo vědecké poznání  v průběhu minulého století k závěru, že svět kolem nás se skládá z hmoty, energie a informací. Tento svět nelze  pochopit v širších souvislostech, bez znalostí kybernetiky.

Kybernetika je věda o teorii informace,  komunikace a samočinné regulace v otevřených  hmotně energetických systémech. Tato věda koncipovala exaktně nové pojmy, jako jsou informace, paměť, nebo zpětná vazba, které se dosud ve vědě používaly pouze intuitivně.

Díky kybernetice se věda obohatila o nové pojmy jako je „uspořádanost systému“, která se dá měřit pomocí množství informací, které systém pomocí své zpětnovazební výměny s okolím přijal a o „cílovou komplexitu systému.“ V podstatě lze na základě teorie informace vyjádřit početně každý druh řádu či organizace v přírodě. „Informační obsah struktury“ je definován jako minimální množství pokynů potřebných k přesnému určení struktury aby bylo jasné, jak ji postavit.   Pomocí těchto pojmů lze hodnotit i biologické systémy.

Lidé se často domnívají, že všechno co slyšíme nebo vidíme kolem sebe, anebo ve sdělovacích prostředcích, jsou informace. Z hlediska kybernetiky  však za informaci považujeme pouze takovou zprávu, kterou lze efektivně využít. V této souvislosti vznikl další pojem, kterým je entropie.

Entropie.

Entropie byla formulována již před vznikem kybernetiky v termodynamice, jako míra neuspořádanosti systému. Podle druhé hlavní věty termodynamiky, entropie (míra neuspořádanosti) může v uzavřeném systému pouze vzrůstat, nikdy však  nemůže klesnout. Entropie byla později převzata i do teorie informace, na základě které lze informace formulovat takto:

„Pokud nějaká zpráva nebo poznatek vede ke snížení entropie cílového procesu, stává se pro tento proces informací. Obecně tedy platí, že čím více vstoupí z vnějšího okolí do systému informací, vzrůstá jeho uspořádanost (klesá entropie), což se projevuje tím, že systém je schopen svých cílů dosahovat s vynaložením menšího množství energie.“

Inteligentní plán.

Tolik úvodem a nyní přejdeme k pojmu „inteligentní plán“ ve vesmíru. K současné všeobecně uznávané teorii "Velkého třesku" dospěli vědci  výkladem událostí a hledáním příčin těchto událostí zpětným postupem od současné doby až k bezprostřední blízkosti samotného vzniku hmoty, prostoru i času, označovanému jako singularita.   Samotný okamžik velkého třesku je nedostupný,  protože v té době neplatily žádné nám známé fyzikální zákony. Okamžik velkého třesku tedy nemůže být východiskem pro materialistické vysvětlení vzniku vesmíru, protože neexistovalo nic hmotného, odkud by podle kybernetiky mohly do našeho hmotně energetického systému vstoupit informace (přírodní zákony) potřebné pro další vývoj vesmíru. Materialisté totiž možnost nehmotného zdroje informací zásadně popírají. Vědomi si tohoto  rozporu přicházejí s různými variantami „multivesmíru“, což jsou ovšem pouhé spekulace, které jsou neověřitelné a netestovatelné a které nemají z vědeckého hlediska žádný praktický význam,  jenom problém odsouvají - i jimi uvažovaný „multivesmír“ zřejmě musel někdy nějak vzniknout a vyvíjet se podle určitých zákonů.

Poté co vesmír, jehož jsme součástí, přijal nám známé přírodní zákony, začal působit i druhý termodynamický zákon (entropie) a vesmír se jako celek začal rozpadat a sledovat svůj konečný cíl tj. rovnovážný stav, kdy se hmota rozpadne  na jednotlivé částice volně rozprostřené ve vesmírném prostoru, se stále se snižující energií.  Možná si to málokdo uvědomuje, ale náš vesmír v krátké době po svém vzniku vykazoval  nejvyšší stupeň uspořádanosti a od té doby nezadržitelně jeho uspořádanost klesá. Samozřejmě, že klesá  ve vesmíru jako v celku, v určitých místech může dojít k opačnému jevu, tj. k poklesu entropie, což však je v podstatě anomálie, která není v souladu s celkovou vývojovou tendencí celého vesmíru a musí mít svoji  příčinu.

Uvedu příklad:

Při jedné ze svých procházek  za město objevíte krásnou stráň s úžasným výhledem a ihned se rozhodnete  postavit si na tomto místě rodinný dům. Veškerý materiál pro svoji stavbu máte na místě, anebo v bezprostředním okolí. Stačí jen přidat příslušné množství energie a informací. Z hlíny si vypálíte cihly, z vápence vyrobíte vápno a cement, z rud které se nacházejí v podzemí vyrobíte kovy, z křemičitého písku sklo i na umělé hmoty se zde najde dost materiálu a v přilehlém lesíku máte dostatečné zásoby dřeva. Stavební materiál tedy už máte na staveništi, ale to evidentně nestačí, dům se neskládá z ledabyle naskládaného stavebního materiálu, ale vyžaduje projekt (inteligentní plán) a má-li být postavený kvalitně, tak i celou řadu dalších informací, ve formě  technických a technologických postupů.

Konečně máte stavbu dokončenou, ale v tom okamžiku začne působit druhý zákon termodynamiky a dům se vám začne rozpadat. Pokud v něm nebudete bydlet a udržovat ho, zchátrá velice rychle - dojde k porušení střešní krytiny, shnijí krovy,  cihly se rozpadnou a po nějakém čase najdete místo krásného domu jen hromadu materiálu. Po delší době splynou zbytky s okolní přírodou a jen náhodný chodec objeví kousky skla a možná i některých  umělých hmot – to všechno je důsledek normálního přírodního procesu, do kterého nezasahuje inteligentní činitel (v tomto případě Vy, jako majitel).  V konečné fázi se dům rozpadne na jednotlivé částice, které budou volně roztroušeny ve vesmíru, až dosáhnou energeticky rovnovážného stavu.

Tím, že jste na stráni dům postavili, jste udělali v přírodě něco nepřirozeného a to zejména tím, že jste v daném místě v přírodě přidáním informací zvýšili uspořádanost systému.

A podobně je to ve vesmíru  s naší zemí i námi samotnými. Všechno co kolem sebe vidíme - lidi, živou přírodu i výsledky činnosti naší civilizace je z „místních“ kosmických materiálů. Nemůže to však být produktem slepých přírodních sil, ale je výsledkem inteligentního plánu, který v naší části vesmíru porušil přirozený růst entropie. Jedině tak si lze vysvětlit skutečnost, že k životu nepříznivém, dá se říci ve vražedném kosmickém prostoru vznikla v určité oblasti naše sluneční soustava a v ní mimořádná planeta umožňující vznik života. Nikdo nemůže popřít, že naše planeta je svým způsobem unikátní a i když to nemůžeme vyloučit, stopy života někde jinde, se zatím prokázat nepodařilo. Astronomové objevili nesmírné množství vesmírných těles, k životu naprosto nepříznivých a zatím kromě Země ani jediné, kde by se vyskytly nějaké známky života. I když se to v budoucnu možná podaří, zůstane život něčím zcela výjimečným.

Materialisté k tomu všemu řeknou, že vznik vesmíru i naší země včetně nás byla jen náhoda a já jim mohu jen popřát, aby stejnou náhodou , vlivem přírodních sil, vyrostl na jejich parcele na stráni za městem krásný rodinný dům. Snad se toho dočkají.

Kybernetika tedy pomáhá lidem, aby mnohem přesněji než kdykoliv dříve, byli schopni rozpoznat komplexitu systému a možnost jeho náhodného vzniku. Nejlépe je možno poznatků kybernetiky využít při posuzování něčeho tak nesmírně složitého, jako je informační kapacita  struktury DNA.

Když  vědci posuzovali strukturu DNA z hlediska pojmových a matematických nástrojů teorie informace, nenašli zde žádné všeobecné schéma, které vytváří přírodní řád a tak dospěli k jednoznačnému závěru že pracují s něčím, co přírodní zákon nevytvořil. Materialisté často namítají, že hmota vykazuje určité samoorganizační schopnosti a jako příklad uvádějí sněhovou vločku.  Sněhová vločka anebo krystal je sice struktura vysoce uspořádaná, avšak má nízký informační obsah. Kdybychom chtěli chemikovi dát pokyn jak má krystal vyrobit, sdělili bychom mu z jakého druhu atomu nebo molekuly chceme krystal mít a popsali bychom mu jaký geometrický obrazec má prvních několik atomů vytvořit. Potom bychom mu už dali jen další pokyn: „udělej to znovu a zase znovu.... atd.", protože sněhová vločka i krystal vykazují jasný a vcelku jednoduchý, neustále se opakující ŘÁD.

Kdybychom však chtěli chemikovi specifikovat, jak má syntetizovat DNA i té nejjednodušší bakterie, museli bychom přesně popsat každou jednotlivou bázi od první, až po tu poslední. Zde s výjimkou jakýchsi „gramatických pravidel“ žádný řád neexistuje, ale je zde něco co označujeme jako SLOŽITOST ( komlexitu), která nese velice podobné znaky s počítačovými programy, anebo s psanými texty. Při tom množství informací obsažených v jediné lidské buňce se rovná mnohonásobku celých třiceti svazků díla „Encyklopedia Britannica“. Doufám, že chemik Charles B. Thaxton společně s matematikem Johnem.C. Lennoxem z Oxfordu, od kterých jsem tento údaj převzal, záležitost posoudili dostatečně objektivně. Profesor Charles B. Thaxton píše: „Dnes můžeme již zcela určitě říci, co atomy a molekuly udělají, když se ponechají v přirozených podmínkách – a co dělat nebudou. A tím, co dělat určitě nebudou je, že by samovolně tvořily složité uspořádané struktury života – proteiny a DNA.“

Závěr.

V tomto příspěvku jsem se  pouze snažil uvést několik pojmů a poznatků z kybernetiky a to zejména přenos obrovského množství informací „odjinud“ do našeho vesmíru,  v kratičkém časovém úseku tzv. Planckovy éry ( která se odehrála v nepatrném zlomku jediné vteřiny následující po velikém třesku) což je plně v souladu s naší křesťanskou vírou v Boha, protože podle všeobecně uznávaného standardního kosmologického modelu, žádné hmotné „odjinud“ odkud by informace mohly přijít, prostě neexistovalo. Jen pro zajímavost - když se současnou teorií o vzniku a vývoji vesmíru seznamovali kosmologové Jana Pavla II, který se o tuto problematiku velice živě zajímal, tak o Planckově éře prohlásil, že to byla doba ve které tvořil Bůh.

Mnohem jednodušší je to s ID Dr. Behe, která tolik rozčiluje některé neodarwinisty. Dr. Behe pouze objevil v procesu evoluce určité informační mezery, které musely být podle poznatků kybernetiky doplněny z nějaké vnější paměti. Otázkou pouze je, zda se jednalo o paměť hmotnou, anebo nehmotnou. V případě hmotné paměti ji vědci dříve nebo později, třeba po stu letech, určitě objeví a v případě, že se jednalo o nehmotnou paměť, tak ji přírodní vědy neobjeví nikdy.

A tak se dostáváme k závěru, že bohem ateistů je NÁHODA. Tam, kde lidé se svými znalostmi nestačí, označí danou skutečnost za náhodu. Věda však v uplynulém století udělala obrovský krok dopředu a ukazuje se, že náhodu tj. materialistického „Boha mezer“ neustále zatlačuje právě pokrok ve vědeckém poznání. Například ještě v relativně nedávné době jsme my křesťané naše tvrzení, o počátku a konci světa, anebo o tom, že všichni lidé pocházejí z Adama a Evy opírali jenom o Bibli, dnes nám tuto skutečnost potvrzuje i věda. Přitom ještě mnozí z nás se ve škole učili o tom, že hmota je věčná, a že práce měla hlavní podíl na polidštění opice.

Věda  krok za krokem potvrzuje to, co my věřící víme už několik tisíc let a odbourává tak postupně materialistické mýty, které si někteří lidé o světě vytvořili.

Moravské Budějovice - květen 2009