Narodil jsem se v Brně, kde jsem žil až do svých 26 let a potom jsem několik desítek let pracoval v Praze takže mohu, snad dostatečně objektivně,  porovnat obě tato dosti odlišná prostředí.

Když jsem přešel po absolvování VUT z Brna do Prahy, byl jsem mile překvapen přátelským přijetím a kosmopolitním prostředím velkoměsta. Pražané se mi zdáli inteligentnější než Brňáci, chovali se k sobě mnohem slušněji a ohleduplněji,  měli větší všeobecný přehled o světě a  připadali mi i mnohem aktivnější a činorodější. Nás Moraváky, zde mají docela rádi a mnoho obyvatel Prahy i z Moravy pochází.

Naproti tomu v Brně  panuje proti Pražákům nepochopitelná nevraživost.  Pokusil jsem se vypátrat příčinu tohoto zvláštního chování a  tak jsem zjistil, že do r. 1918 v Brně převládali jako obyvatelé Němci a Rakušané, kteří tvořili i převážnou část městské inteligence.

Češi (přesněji řečeno Moravané) zde zastávali vesměs podřadnější zaměstnání  -  převážně jako dělníci textilních a strojírenských továren, drobní řemeslníci, služky apod.  a protože se nikdy nenaučili dobře německy, vytvořili si i svůj zvláštní jazyk, který se částečně dochoval do současné doby pod názvem „brněnský hantec“. V tomto jazyce, který nemá v jiném městě u nás obdoby, jsou Češi nazýváni hanlivým označením „Cajzli“. 

Když po r. 1918 německy hovořící občané město Brno opustili, byla sem přesunuta část inteligence z Čech.  Byl to případ i mého otce, který byl jednou z českých pojišťoven pověřen řídit v Brně její filiálku, i mého strýce, který sem byl poslán  Ministerstvem národní obrany z Prahy do jedné z vedoucích funkcí na Zemském vojenském velitelství.  Strávil zde svoje aktivní léta až do r. 1938 a v „Encyklopedii města Brna“ je veden jako významná osobnost města.

A tak  Němce a Rakušany po roce 1918 nahradili  na jejich pozicích „Cajzli“, což je pravděpodobně i hlavní příčina nevraživosti Brňanů proti Čechům a speciálně vůči Pražanům.

Na moravském venkově, jsem podobnou nevraživost nepozoroval.