osobní stránka


Rod Brzáků z Bobnic.

14.02.2014 10:00

Dne 23.12.2013 mi poslal pan Václav Brzák z Bobnic dopis s kopiemi dokumentů, které byly asi před pěti lety nalezeny  ve stodole č.p.22.

 

  Z těchto dokumentů je pro naši kroniku nejzajímavější listina nazvaná:

                        Posání rodu brzákovského z čísla 22. a 23 v Bobnicích.                                       

 

Tento text sepsal někdy po roce 1871 Vácslav Brzák (*1859) 

syn Antonína Brzáka (*1836) a Alžběty, rozené Baláťové (*1836).

 

V textu Vácslav Brzák kromě jiného uvádí:

 

Já Vácslav jsem se narodil 4.listopadu 1836 a sestra Anna 21.července 1860.  Otec zemřel na souchotiny14. března 1871 a matka 19. dubna 1873 též na souchotiny. Statek jsem zdědil já a mám z něho vyplatit sestře 13 130 zl. Mimo toho jsme zdědili po rodičích 5000 zl. na které se rozdělíme. Jsme dosud oba svobodní.

 

V té době autor textu Vácslav Brzák nevěděl, že se v r. 1891 ožení s Marií, rozenou Baláťovou, které byla jeho sestřenicí. O tom, že sňatky mezi bratranci a sestřenicemi nebyli v té době žádnou mimořádnou událostí, jsem se již v této kronice zmínil dříve.

 

Text  rukopisů je velice dobře čitelný, přesto že je téměř 150 let starý. Vácslav Brzák zde popisuje historii svého rodu počínaje svým předkem Josefem Brzákem jehož datum narození sice neuvádí, ale o němž z knížky „Bobnice, obraz minulosti i přítomnosti“ (str.107) víme, že se ujal v roce 1753 hospodaření na statku čp.23, po smrti svého otce Vácslava Brzáka, která zde hospodařil od r.1694.

 

Dále zde popisuje historii   statku od r. 1791, tehdy ještě dřevěného stavení pokrytého doškovou střechou, který lehl popelem při požáru r.1840. Nové stavení  již bylo postaveno z nepálených cihel a pokryté taškami a popis končí opět  požárem, který jak píše „vznikl dne 6. února letošního roku (nevíme kterého), kdy byl bál v horním hostinci“. Před tím, v roce 1846,  jim navíc vyhořel statek čp. 15, ,který zakoupili a kam se přestěhovali po požáru dřevěného stavení z roku 1791.

 

Tento popis svědčí kromě jiného i o tom, že požáry  byly v době dřevěných staveb s šindelovými a doškovými střechami na vesnici neustálou vážnou hrozbou. A nebylo možno se jí bránit ani vlastní opatrností, protože požár se rychle šířil z jednoho stavení na druhé a tak mu často podlehly celé vesnice.

 

Upozornění:  Po otevření fotogalerie kliknutím levé části myši na příslušnou stránku historického textu, je možné  následně text zvětšit na celou obrazovku tím, že se na text ve fotogalerii klikne pravou částí myši a z nabídky vybere  "zobrazit obrázek" levou částí myši.

—————

Zpět