Životopis

Ing Miloš Balátě – stručný životopis:

Narodil jsem se 6.1.1938 v Brně, kde jsem v r. 1963 promoval na FAST VUT  (obor Technologie hmot a stavebních dílců).

Po promoci jsem nastoupil na roční základní vojenskou službu, kde jsem v r. 1963-1964 na tehdejší VAAZ (nyní Univiversita obrany) vyučoval metalografii a slévárenství ,na základě absolvování Vyšší průmyslové školy slévárenské v Brně. O deset let později, v r. 1974, jsem v pedagogické činnosti částečně pokračoval a přenášel na universitě v Havaně (Universidad de la Habana) o tolerancích u prefabrikovaných montovaných staveb.

Jako stavební inženýr jsem pracoval nejprve v n.p. Prefa Praha ve funkci technologa a vedoucího výroby v panelárně v Praze-Holešovicích, později jsem byl zaměstnán na generálním ředitelství koncernu „VHJ Stavební závody Praha“,  z počátku jako vedoucí oddělení dlouhodobých koncepcí a přípravy investic, později  v pozici "Hlavního kontrolora VHJ" - v pětičlenném vedení tohoto koncernu. Jednalo se o velkou stavební organizaci s třiceti tisíci zaměstnanci, která  pro hl. m. Prahu v létech 1965 až 1988 stavěla byty, školní zařízení, obchodní centra,  zdravotnická zařízení, sportovní areály a ostatní stavby potřebné k životu ve městě.

V době od 1974 do 1981 jsem působil jako stavební expert na Kubě, kde se mi podařilo vyvinout betony vysoce odolné vůči mořské vodě - z tohoto materiálu bylo kromě přístavních staveb vyrobeno dokonce i několik velkých námořních lodí. Přes nespornou vědeckou i praktickou hodnotu této práce pro ni však v našich podmínkách nebylo využití a tak jsem veškeré výsledky svoji práce (včetně práv autorských) přenechal svým bývalým spolupracovníkům v Havaně.

Po revoluci 1989 jsem  se jako zakládající člen a místopředseda Agrární strany   zapojil do politického života v Občanském fóru (OF), které se stalo po vyhraných parlamentních volbách v r.1990 vedoucí politickou silou ve státě. Prostřednictvím OF jsem  prosazoval  restituce zemědělského majetku, včetně podpory soukromého zemědělství, což se podařilo  zejména přijetím „Zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku“ č.229/1991 Sb., na jehož přípravě jsem aktivně pracoval. Návrat dědického podílu na rodném statku mého otce v Lošanech se mi však nepodařilo, přes značné úsilí které jsem vyvinul, tento  propadl státu po úmrtí bratrance Dobroslava Balátě v r. 1989. Paragraf o tak zvané odúmrti byl změněn ve prospěch dědiců až při schválení nového Občanského zákoníku č.89/2012Sb., s platností od 1.1.2014 (nikoliv se spětnou účinností).

Po roce 1989 jsem byl zaměstnán na „Finančním ředitelství pro hlavní město Prahu“ kde jsem se věnoval podnikovým financím a  daňové problematice.  Problematika mě velice zaujala, abych poznal kontinuitu právního řádu seznámil jsem se podrobně i s daňovým systémem bývalého Rakouska Uherska a předválečné ČSR a stal se tak velice rychle v daňové oblasti odborníkem.  Kromě jiného jsem byl přizván do komise na „Ministerstvu financí ČR“, která připravovala „Novou daňovou soustavu 1993“ a podílel se tak na tvorbě nové legislativy, konkrétně na přípravě „Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků“.

V roce 2000 jsem odešel do důchodu a nyní kromě tvorby vlastních webových stránek a stránek na české Wikipedii, spravuji internetový portál „Víra a věda“, kde se jako autor řady článků snažím doložit, že mezi přírodními vědami a teologií dnes již neexistují žádné rozpory.

Poz.: Protože stavba námořních lodí není pro stavebního inženýra obvyklou činností, uvedu k této etapě svoji odborné činnosti několik údajů:

 Námořní lodě ze železobetonu nevymysleli na Kubě, ale vyvinuli je v důsledku nedostatku oceli  za 2. světové války v USA a vyráběly se i v Kanadě. Já jsem se na Kubě pouze snažil  navrhnout z hlediska reologie betonu pokud možno co nejlepší plastické betonové směsi z místních dosti nekvalitních vápencových materiálů, které by výrobu lodí umožnily.

Základem těchto námořních lodí ze železobetonu byla kostra vyrobena z ocelových profilů,  potažena hustým ocelovým pletivem. Tehdy jsem se snažil místo ocelového pletiva použít mořské vodě odolnější matriál tzv. „kevlar“,  na jeho dovoz z Japonska však neměli Kubánci devizové prostředky, což životnost lodí dosti zkrátilo. Na husté ocelové pletivo se pod vysokým tlakem nanášela hadicí plastická betonová směs a povrch se okamžitě upravoval mechanickými hladítky. Po zatuhnutí a zatvrdnutí betonu byl povrch lodi natřen tak, že byl od ocelových lodí k nerozeznání. Pokud je mi známo, tak se tehdy takových lodí vyrobilo asi deset a občas jsem je viděl plout i s nákladem kolem pobřeží do Havanského přístavu. Mám však podezření, že po mém odchodu z Havany již nedokázali Kubánci sami kvalitu betonu uhlídat a od další výroby raději upustili.

Po mnoha letech jsem se dozvěděl, že když lodě dosloužily, zakotvili je Kubánci na korálových útesech asi sto metrů od pobřeží a zřídili z nich hotely. Když lodě dosloužily i jako hotely, využívali je prý po určitou dobu potápěči, jako svoje základny a nakonec byly lodě potopeny a posazeny na dno, kde slouží dodnes jako vlnolamy. Protože vyčnívají na povrch hladiny jen nepatrně, působí z pobřeží dojem útesů a nikterak neruší ráz místní krajiny.

V Moravských Budějovicích dne 13.3.2015.