Závěr.

Popisem osudů generace našich rodičů, tet a strýců tato kronika končí. Naši současnou generaci a generace následující snad popíše někdo jiný.

Ohlédneme-li se zpět na vývoj rodu od těch nejstarších dob, které máme v naší kronice zaznamenány, uvědomíme si, že se našim předkům v době pobělohorské na venkově nežilo snadno. Zlom nastal až rokem 1781, kdy došlo výnosem císaře Josefa II. ke zrušení nevolnictví a zejména rokem 1848, kdy po zrušení nevolnictví došlo i ke zrušení roboty a poddanství, jehož důsledkem byl prudký  rozvoj zemědělské výroby a industrializace našich zemí. Nastalo stoleté období hospodářské prosperity, od roku 1848 přerušené jen krátce v první polovině 20. století dvěma světovými válkami a světovou hospodářskou krizí a ukončené, v našich zemích komunistickým převratem v roce 1948.   I historie našeho rodu je toho dokladem. Z  Jana Balatě (1796), který se narodil jako bezzemek a podruh, se díky vlastnímu přičinění stali naši předkové v průběhu tří generací postupně z podruhů chalupníci, sedláci, statkáři a v případě Baláťů z Chotutic dokonce velkostatkáři (hospodařili na více než 100ha). Byli to  majitelé velkých a moderních zemědělských podniků na Kolínsku  a měli v tomto agrárně významném regionu i nemalý vliv politický. 

V období mezi světovými válkami se živočišná i rostlinná výroba v předválečném Československu dostala na nejvyšší evropskou úroveň a agrární hnutí u nás, které bylo po řadu let i vedoucí politickou silou ve státě, přispělo významnou měrou k tomu, že jsme se zařadili mezi šest ekonomicky nejúspěšnějších států světa.

Nejpronikavější zásah do vývoje nejen naší rodiny, ale celé společnosti způsobil násilný převrat v roce 1948 a následujících čtyřicet let vlády komunistické strany. Zatím co v demokratických zemích s tržní ekonomikou šel vývoj nezadržitelně kupředu u nás došlo k úpadku a v roce 1953 dokonce ke státnímu bankrotu. I když se později situace postupně zlepšovala, byl např. zrušen přídělový systém, rozdíl mezi námi a západními zeměmi se neustále prohluboval. Generaci našich rodičů tento režim těžce poškodil. Moje rodina v Brně přišla kromě rodinného domu o všechno - bankovní konta, penzijní fond, akcie Škoda Plzeň a pod. Příkladem může být i strýc Jan Festa, který přes svoje mimořádné organizační a podnikatelské schopnosti strávil svůj život, jako řidič nákladního automobilu. Sestřenice Milada Sovová(1927) se svým manželem a dětmi raději volili odchod do Švýcarska, nejhůře dopadl strýc Jindřich Pecivál(1908), z rodinné linie moji manželky Evy(1940), který byl nucen v souvislosti s babickými událostmi strávit mnoho let v nelidských podmínkách komunistických kriminálů. Provinil se hlavně tím, že byl úspěšným živnostníkem. Komunisty zinscenovaná babická aféra byla totiž zaměřena proti sedlákům, živnostníkům a katolickým duchovním, kteří byli pokládáni za překážku v kolektivizaci venkova.

Škoda, že se všichni nedočkali svobody v roce 1989. Nicméně mladší generace tuto dobu přežila a dokonce většina z nás, přes „nepříznivý třídní původ“, který tehdy hrál významnou úlohu (preferován byl původ dělnický) získala i vysokoškolská vzdělání.  Bratr Jaroslav (1931) se stal dokonce  profesorem na Vysokém učení technickém v Brně.

Naštěstí se poměry v roce 1989 změnily, znovu dostali příležitost schopní lidé a opět se začínají projevovat vlastnosti, zděděné po předcích. V naší rodině se již objevují noví úspěšní podnikatelé, ať už se jedná o „Montáže izolací, s.r.o.“ Miloše Festy(1950) a nebo „Trans Team, s.r.o.“ Tomáše Balátě(1966), zabývající se mezinárodní kamionovou dopravou. I ostatní mladí lidé z naší rodiny si v nových podmínkách tržní ekonomiky vedou výtečně.

A je zde již další nadějná generace  těch nejmenších, kteří se mají čile k světu a ve kterých je naše budoucnost. Narodili se do doby, kdy snad již budou mít vytvořeny všechny podmínky k tomu, aby mohli plně uplatnit veškeré schopnosti, které zdědili po svých předcích.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že někteří členové našeho rodu jsou uvedeni  na stránkách české Wikipedie. Jsou to v prvé řadě  strýc František (*1889), legionář a stavební ředitel, o jehož aktivitách pojednává stránka „František Balátě“ a  bratr Jaroslav (*1931), jehož pedagogická a vědecká práce je popsána na stránce „Jaroslav Balátě.“ O politických aktivitách Agrární strany, ve které jsem se jako její místopředseda angažoval kvůli navrácení našeho dědictví po předcích, je zmínka ve Wikipedii na stránce „Agrární strana“. 

Zapsal:   Miloš Balátě,    dne 1.srpna 2007.