O původu příjmení Balátě.

Příjmení se v našich zemích vyvíjela postupně od století XIV. až do století XVIII. Nejdříve přijímala příjmení šlechta a svobodní měšťané, později i jednotlivé selské rody. Povinnost, aby každý poddaný měl kromě křestního jména i příjmení byla v rakouské monarchii uzákoněna až v roce 1780 s tím, že děti přijímaly příjmení po svém otci, chlapci přímo a děvčata s příponou –ová.  Nejpravděpodobnější verzi vzniku příjmení Balátě objevil plk.Ing.František Balátě, který je odvodil od staročeského jména Balatej (nebo Balatý). Slovo balatej mělo ve staré češtině stejný význam jako současné slovo tlustý, nebo otylý. Je tedy docela možné, že nedbalým zápisem do matriky, nebo nějaké jiné starší listiny, se poslední písmeno j dostalo nad předposlední  e a vzniklo ě.

Dílčí vývoj příjmení Balátě můžeme vysledovat i v období, které již popisuje naše kronika. Čtyři první generace, počínaje Janem Balatě (1672) až po Jana Balatě (1796) se psali všichni s krátkým a. Tentýž Jan Balatě narozený v roce 1796, je však na svém úmrtním listě už uveden jako Balátě, stejně jako jeho syn Josef Balátě (1828) i další čtyři děti, jejichž příjmení jsou v matrikách již psána s dlouhým á, takže ke změně v příjmení muselo dojít v průběhu jeho života.

Je dosti nepravděpodobné, že by tato změna byla způsobena pouze chybným zápisem v matrice u prvorozeného syna Josefa Balátě (1828), pravděpodobnější se jeví možnost, že se chtěli nějak odlišit od jiné rodové větve Balatě, aby s jejich příslušníky nebyli zaměňováni.

I když staročeský původ příjmení Balátě je velice pravděpodobný, nelze vyloučit ani původ cizí, odvozený od jména nebo názvu Balate, používaném v některém z jiných jazyků. 

Jméno Balate jsem našel na internetu vícekrát, ne příliš frekventovaně, ale vyskytuje se. Nečastěji jsem toto jméno objevil ve Španělsku, v Itálii, ve Francii a rovněž v Americe, a to v její severní i jižní části, kam ovšem bylo importováno z Evropy. S Gracielou Adrianou Balate, učitelkou zpěvu z Buenos Aires, kterou se mi podařilo na internetu nalézt, jsme se společně obrátili na madridského genealoga Marcelina Somozu, který nám napsal, že slovo, případně jméno Balate je nepochybně španělského původu. Do kastilštiny tj. spisovné španělštiny se dostalo z galicijštiny a tam možná z arabštiny, v době mnohasetleté okupace Španělska ze strany Maurů. Konkrétně to slovo ve staré španělštině mělo význam umělého valu, neboli opěrné zdi, které se stavěly ve svažitém terénu a vytvářela se tak terasovitá pole, v arabštině pak bylo používáno ve významu „cesta“. V provincii Murcía, blízko města Mula, je dokonce oblast, která nese jméno Balate . V tomto regionu se nachází i známé poutní místo, kde je kostel se soškou obdobnou jako je pražské Jezulátko (španělsky „El Niňo de Praga“), které je nazýváno obdobně „El Niňo de Balate“. Podle legendy se zjevilo Jezulátko místnímu pasákovi dobytka jménem Pedro Botía a na jeho prosby ukončilo morovou nákazu, které podlehlo velké množství místních obyvatel. Na počest této události byl na místě zjevení postaven kostel a do něj umístěna soška Jezulátka.

Na základě četnosti výskytu jména Balate v románské jazykové oblasti nelze vyloučit, že naši dávní předkové žili někde ve středomoří, možná ve Španělsku. V průběhu třicetileté války (a na základě  výsledku této války i po jejím ukončení), přišlo do našich zemí mnoho španělských šlechticů se svými družinami a v některé z nich mohl být i náš předek. Vždyť například i obec Lošánky, spojená s našimi předky po linii rodu Novotných, byla od roku 1637 do r.1666 v majetku španělského rytíře Juana Salazara de Monte Albano.

Zapsal: Miloš Balátě v Moravských Budějovicích, dne 20.8.2007.